Čau,
takhle jsem si jednou spokojeně jela do školy, když mě najednou zasáhla inspirace a já jen tak z fleku vymyslela první sloku mého nového sonetu. Další pak potom, co jsem do té školy došla a zbytek o polední pauze. Tak nevím, ale možná se u mě konečně taky projevilo básnické střevo:) A kvůli tomu jsem teď vytvořila další rubriku Poezie, i když si myslím, že toho do ní moc nenapíšu.
Uznávám, že dneska to na déšť moc nevypadá, ale vymyslela jsem to ve čtvrtek, když bylo zataženo.
Vaše
Jenny-Louise
PS: Vážně nejsem žádný básník...
Jarní přeháňka
Jenny-Louise
Déšť je předzvěstí něčeho nového.
Vše je pak čistší, zářivější,
není ničeho prašného a mdlého,
ne, všechno je jasnější.
Odplaví se špína a pach města,
vzduch voní jarem,
prašná už není žádná cesta.
A všichni září blahem.
Dny jsou krásné,
ačkoliv nebe pláče
a není jasné.
A přitom všechno rozkvétá
a barvami hýříc,
zůstane tak až do léta.