close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jiskra - fanfikce na seriál Svatyně

17. dubna 2016 v 9:01 | Jenny-Louise |  Fanfikce
Ahoj, tak jsem zase tady.
Jak už jsem sem jednou psala, momentálně se dívám na seriál Svatyně (Sanctuary), a tak jsem si řekla, že bych mohla napsat nějakou fanfikci. Původně jsem to zamýšlela trochu kratší, ale nějak jsem se rozepsala, takže jsem to rozdělila na víc částí. Tak snad se vám to bude líbit:)

Vaše
Jenny-Louise



Z auta vyběhnu tak zbrkle, že zakopnu o štěrk na zemi a spadnu. Rychle, pospěš si... Déšť do mě bubnuje hlava nehlava, ale já dokážu myslet jen na tohle. Nějak se zase zvednu, ani si nevšímám pálení na kolenou, a vrhnu se ke zvonku u vstupní brány. Zuřivě ho začnu mačkat. ,,No tak, dělej. Někdo tu přece musí být." Ohlédnu se za sebe: nikoho sice nevidím, ale to nic neznamená. Jsem si jistá, že mí pronásledovatelé byli hned za mnou. ,,Prosím!" vykřiknu zoufale.

,,Haló? Kdo je tam?" ozve se z reproduktoru u zvonku.

,,Prosím, pusťte mě dovnitř! Rychle, dělejte, jinak mě dostanou!" Konečně se brána otevře a já se vrhnu za ni. Běžím po příjezdové cestě až ke vstupní dveřím. Jsem vyděšená, zoufalá a k smrti unavená. Hlava mě bolí a nejspíš mám i teplotu od toho, jak jsem se těm neznámým lidem, co mě napadli, bránila. Zabuším na dveře, klepadla si nevšímám. Připadá mi to jako nekonečně dlouhá doba, než mi někdo otevře. ,,Konečně..." zachrčím a vpadnu dovnitř. Zatočí se mi hlava až se zapotácím, ale někdo mě chytí. ,,Ne, ne, ne... Nedotýkejte se mě!" chci svého zachránce varovat, ale to už se mi zavřou oči.

Zamrkám. Pořád jsem v něčí náruči, takže jsem měla výpadek asi jen pár vteřin. ,,Díky, jsem v pořádku," řeknu a postavím se. Zkontroluju si oblečení, jestli ho nemám někde odhrnuté. Kalhoty, bunda, vysoké boty, rukavice a čepice. Jediné obnažené místo na mém těle je obličej. Dobře, to by bylo. Konečně se podívám na onu osobu, která mi otevřela. Vysoký muž s úzkým obličejem a rozcuchanými hnědými vlasy. ,,Kdo jste?" zeptám se ochraptěle.

,,Já jsem Nikola Tesla. Otázkou spíše je, kdo jsi ty. Zdá se, že hledáš pomoc? Tak to jsi na správném místě, vítej ve Svatyni." Otočí se a vydá se pryč. Přes rameno na mě křikne: ,,Pojď za mnou, doktorka Magnusová tě chce vidět."

Rozhlédnu se kolem. Je pravda, že jsem sem přišla je požádat o pomoc, ale to neznamená, že jim věřím. Jen jsem neměla kam jinam jít. Nesmí zjistit, co jako abnormál mám za schopnosti, protože jinak by mě tu nejspíš zavřeli na věky. Neochotně se vydám za Teslou. Dovede mě do laboratoře, kde nějaká tmavovlasá žena pracuje na počítači.

,,Zdravím," řekne, když si mě všimne. ,,Já jsem doktorka Helen Magnusová, řídím tuto pobočku Svatyně. A vy jste...?" usměje se a natáhne ke mě ruku, ale já automaticky ucuknu. Kvůli svému ,,daru" nejsem moc zvyklá dotýkat se lidí. Vždyť máš rukavice, nic se nemůže stát, přesvědčím samu sebe a její nataženou ruku krátce stisknu.

,,Jessica Landryová," řečená taky Jiskra nebo Zrůda.

,,Vy krvácíte," všimne si doktorka. Podívám se na svou pravačku. Ve stresu jsem úplně zapomněla, že mě sekli.

,,To je dobrý, je to jen škrábnutí," vyhrknu.

,,Budu vám to muset zašít."

,,Ne!" skoro vykřiknu. Do místnosti vejde další muž. ,,Chci říct... já si to zašiju sama." Začnu být nervózní z toho, kolik je kolem mě lidí. Nenápadně se rozhlédnu, kde jsou nějaké únikové východy.

,,Nebojte se, tady jste v bezpečí," řekne ten neznámý. Trhnu sebou, asi to nebylo tak nenápadné, jak jsem si myslela.

,,Ehm, nebojím se vás," ošiju se. Nemám ráda, když si mě někdo všímá až moc.

,,Vypadáte nervózně. Mimochodem já jsem Will Zimmerman."

,,Landryová Jessica. Ty jsi jako psycholog, nebo co?"

,,Ta rána se musí ošetřit," připomene mi doktorka a podá mi na to pomůcky.

,,Myslím, že by ti to radši měla zašít Helen. Pochybuji, že to zvládneš levou, když jsi pravačka." A tohle zjistil jak? Vrhnu po něm nasupený pohled.

,,Takže co vás sem přivedlo?" zeptá se doktorka při mém ošetřování.

,,Do mého bytu se vloupali nějací zakuklení lidé a napadli mě. Já... jednoho z nich jsem zabila," podívám se stranou, nechci vidět jejich výrazy. Za to všechno může mé prokletí. ,,Kdysi jsem slyšela o tomhle místě, a tak jsem utekla sem, protože si jsem dost jistá, že by mě pronásledovali. Vlastně se docela divým, že sem ještě nevtrhli."

,,A co máte za schopnosti? Proč vás chtěli dostat?"

Nevím, co mi chtějí... A do mých věcí vám nic není." Doktorka pokrčí rameny a nechá to být. Pošle Willa, aby s nějakým Henrym a Kate šli omrknout místo činu, tedy můj byt. Já se mezitím ubytuju v přiděleném pokoji.

Asi o dvě hodiny později pro mě přijde Will, ať se na něco podívám. Zavede mě do místnosti s počítači a jinými elektronickými vymoženostmi, kde na mě čeká doktorka a dva další.

,,Jessico, tohle je Henry a tohle Kate," představí nás Magnusová.

Henry na mě pokývne hlavou. ,,Před tvým domem byla kamera, která všechno natočila. Koukl jsem se na to a něco mi není jasné." Pustí video. Nakloním se nad něj, abych viděla na obrazovku. Samozřejmě si od něj držím dostatečný odstup. Na nahrávce je vidět, jak jsem vyběhla z domu a jeden z útočníků hned za mnou. Já se ale zastavila a holou rukou mu dala pořádnou facku, po které se složil na zem.

,,Toho muže jsme našli mrtvého. Ale jak umřel, když to byla jen facka?" zeptá se Kate.

Pomalu se narovnám. ,,To nevím," řeknu, co nejvyrovnanějším hlasem. ,,Třeba se o něco praštil do hlavy?"

,,Pitvou jsem zjistila, že byl usmažený elektrickým proudem. Jestli nám neřeknete, co se stalo, budeme vás muset izolovat a označit za nebezpečnou," vysvětlí mi Helen. A je to tady, celou dobu jsem si říkala, kdy mě zavřou. Jenže kdybych jim řekla pravdu, báli by se mě tolik, že by mě už nikdy nepustili. A tak jen sevřu rty a zavrtím hlavou.

,,Dobře, v tom případě pojďte se mnou." Zatvářím se, že jako souhlasím, ale na chodbě se dám na útěk. Jejich výkřiky už neslyším, když se najednou přede mnou někdo zhmotní a já do něj narazím.

,,Tak utíkat by se ti chtělo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama