Ahoj lidi,
tak jsem zase tady. Tentokrát s povídkou o rodinných problémech. Chtěla bych, abyste si z toho vzali dvě věci. Schválně jestli uhodnete jaké.
Bára nikdy nepoznala svého otce. To proto, že její mladá matka Klára otěhotněla omylem, a když se to její přítel dozvěděl, opustil ji. Bára vždy slýchávala, že její otec byl hezký a chytrý, ale taky pěkný blbec. Třináct let se máma starala jen o ní, protože nikoho jiného neměla, a říkala jí takové ty věci jako: ,,Jsi mé jediné štěstí." a ,,Nepotřebuju nikoho jiného, mám přece tebe." Ale to netrvalo věčně.
Klára si našla přítele Davida - učitele matematiky a fyziky na střední škole. Na rozdíl od své dcery jím byla naprosto okouzlená. Bára viděla, že její matka je šťastná, a tak nic neříkala, ale ve skrytu duše se cítila zrazená. Bála se, že si jí Klára postupně přestane všímat a co hůř, že by se mohla vdát a mít další dítě. Byla si jistá, že v nové rodině by pro ni nebylo místo. A tak začala mít problémy ve škole - na učitele byla drzá, neučila se a z několika předmětů jí hrozilo propadnutí. Ale tím víc byla na Davida naštvaná a začala svoji nespokojenost dávat na jevo, až si toho všimla i Klára. Jenže nevěděla, co má dělat. Nechtěla opustit ani svou dceru ani přítele, a tak jen doufala, že se to vyřeší samo od sebe. Ale ono se to jen zhoršovalo - zavolalo si ji vedení školy a stěžovalo si na Bářino chování. Klára tedy dala dceři domácí vězení a přikázala jí, ať se učí. Ale to Báru ještě víc zdeptalo, protože zatím co ona tvrdla doma, její máma si někde užívala s Davidem.
Jednoho dne šla Klára ke kadeřníkovi, když k nim domů přišel David. Snažil se s Bárou spřátelit, ale ona ho ignorovala. ,,A nechceš alespoň pomoct s matikou?" zeptal se jí, protože se jí chtěl nějak zavděčit, ale ona jen odsekla, že ne a zavřela se v pokoji. Pak se nad sebou ale pořádně zamyslela. Chtěla mámě udělat radost a vytáhnout si průměr aspoň na trojku, jenže matiku opravdu nechápala. A tak se k Davidovi neochotně vrátila a poprosila ho o doučování. A ke svému překvapení začala zjišťovat, že mámin přítel je vlastně docela fajn.
Když se Klára vrátila domů, první, co uviděla, byl David s Bárou, jak se spolu něčemu smějí a chystají večeři. Měla z toho takovou radost, že je oba objala a po dlouhé době ji zase nic netrápilio.
Tak tedy... První ponaučení je, že byste neměli soudit lidí, aniž byste je pořádně znali (Bára neměla ráda Davida, ale pak zjistila, že je fajn). Druhá věc, která z toho úplně nevyplívá, ale je dobré ji vědět, je, že někdy se problémy můžou vyřešit samy, ale neměli byste na to spoléhat.
Vaše
Jenny- Louise