Celkem nedávno jsem četla v novinách článek o tom, že postavení učitelů už není, jaké bývalo, a že žáci si toho k učitelům dovolují mnohem více. Se vším jsem v duchu souhlasila a říkala si, jak jsou některé děti podlé a jak to má učitelstvo těžké. Pak ale přišlo procitnutí. Ano, žáci se nechovají slušně, ale přesně to dělají i někteří učitelé. Třeba náš biologikář.
Při zkoušení zásadně dává známku, která beztak člověku už vychází, takže si ji nemůže po nepovedené testu opravit. Některé body v písemce přehlíží, takže někomu dá 3 místo 1, ale to se občas stane všem učitelům. Jde spíš o to, že ten můj si neumí připustit, že udělal chybu, a pak je na nás strašně naštvaný, že všichni chceme vidět svůj test, jestli se u nás taky přepočítal. Při to je to přece povinnost nám ukázat naše písemku, ne?
A to by prostě nebyl on, kdyby si nevybil zlost na nás, když ho naštvala jiná třída. Uznávám, že když mu žák řekne, že je psychopat, tak to naštve, ale copak za to můžeme my? Takže teď nám testy nebude ukazovat už vůbec, ani na vyžádání, a ještě k tomu bude známkovat ne podle vědomostí, ale podle toho, jestli dotyčného žáka má rád či ne, jak nám milostivě oznámil.
No a co teď? Samozřejmě jsme protestovali, ale to ho rozčílilo ještě víc. Tak jsme si potom stěžovali třídní, ale ona sama také neví, co s tím. Soucítí s námi a taky jí jeho chování vadí, ale neví, jestli je moudré žalovat řediteli, jelikož to by našeho milého biologikáře naštvalo ještě víc a všechny by nás nechal propadnout, jak jsme se všichni shodli.
Takže co z toho plyne? Nikdo není svatý a všichni dokážou být pěkně hnusní.
Vaše
Jenny-Louise