Každý má něco, co ho naplňuje, co zbožňuje, čeho se nikdy v životě nevzdá... Možná to zní trochu hloupě, ale pro mě je ta věc seriál Doctor Who. Dobře, když to takhle napíšu, vážně to vypadá jako blbost. Někdo by mohl čekat, že to bude něco typu zachraňování lidských životů či pomáhání postiženým. Ale já si prostě nemohu pomoct, Doktor je má celoživotní láska.
Umí mě rozesmát i rozesmutnit, je pro mě inspirací, díky němu se cítím... nevím moc jak to pojmenovat ani jak to popsat, tak vám to řeknu takhle: nedokážu si představit, že by v mém životě nebyl. Už jenom poslouchání hudby z tohohle seriálu mi dokáže zvednout náladu. Vždy když se cítím pod psa nebo když potřebuju jenom uniknout z reality, vymýšlení nových dobrodružství Doktora mě povzbudí. Někdy to až dojde do fáze, kdy si říkám, že je vážně hrozná smůla, že doopravdy neexistuje, ale vlastně kdo ví? Vesmír je přece nekonečný, takže by tam někde mohl poletovat, ne?
Už jsem se dokonce i rozhodla, že na mém pohřbu (možná plánuju trochu předčasně, když je mi teprve šestnáct, ale tak co, že) se bude hrát jedna skladba z Doktora - All the strange strange creatures. Když ji poslouchám, jsem dojatá, šťastná... Murray Gold, který ji napsal je podle mě opravdový génius.
Možná jsem vážně blázen, ale víte co? Mě je to úplně jedno. Mám svého Doktora a to mi stačí.
Vaše
Jenny-Louise